FOTOGRAF MUSÍ BÝT TRPĚLIVÝ

O focení nejen koní jsme si povídali s českým fotografem s rakouským občanstvím Tomášem Míčkem. Jméno Tomáš Míček je známější více v zahraničí než doma. Je to tím, že Míček v roce 1966 odešel do Rakouska, aby mohl svobodně pracovat a dlouhé roky vycházely jeho knihy jen v zahraničí. Dnes jsou jeho fotografické knihy dostupné i u nás. Známá je jeho úchvatná publikace Svět volných koní nebo dříve vydaná kniha Kouzlo koně.

V posledních letech vydáváte každoročně jednu obsáhlou knihu, za každou z nich je mnoho hodin práce. Máte představu kolik?

V první řadě, za každou z knih je 40 let fotografování. Díky fotografování jsem procestoval všechny kontinenty, nespočet zemí. Někdy jsem podnikl i 7 fotografických cest během jednoho roku.

Samotná příprava knihy začíná výběrem a úpravou fotografií, pak si sám připravím  maketu knihy. Další práce probíhají v grafickém studiu:  layout, a všechny grafické práce. Knihu je třeba doplnit o texty. To celé zabere několik měsíců. Během té doby musím také hledat sponzory, kteří by vydání knihy podpořili. Náklady na výrobu knihy činí kolem 700.000 Kč, více než 500.000 Kč stojí samotný tisk. Dnes málokdo podporuje duchovní hodnoty spojné s obrazy krásy naší Země. Peníze většinou putují na jiné projekty.

Přibližte nám Vaši cestu k fotografování?

Já jsem fotograf amatér, fotografie je mým koníčkem. Můj tatínek byl velmi dobrý fotograf, vedl fotografické kroužky, přednášel o fotografii a byl to on, kdo mě naučil v 15 letech fotit. Maminka byla doktorka přírodních věd, měla velký smysl pro přírodu. My jsme spolu vždycky chodili do přírody, naučila mě přírodu milovat a fotografovat.

Láska k přírodě ovlivnila i Vaše studia. Studoval jste fyzickou geografii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Ano, vystudoval jsem fyzickou geografii a biologii a také pedagogiku. Učitelství jsem si přibral také kvůli tomu, abych měl 2 měsíce prázdnin a mohl se během volna věnovat focení přírody. Fyzická geografie se zabývá mnohými obory které studují naší planetu. Fascinují mě vulkány, hory, moře, ledovce a další přírodní fenomény Země.

Při studiu jsem se začal intenzivně věnovat horolezectví. To mi, kromě přátelství se spolulezci, poskytlo možnost fotografovat v krásných horách – v Tarách, v Alpách, na Kavkaze. Moc si cením zimního zdolání Weberovy cesty severní stěnou z Kežmarského štítu ve Vysokých Tatrách. Tenkrát jsme byli dva dny a dvě noci v ledové stěně. Později, jsem věnoval téměř všechen svůj volný čas fotografování a horolezectví jsem omezil.

Našim čtenářům jste znám jako fotograf koní. Ale zabýváte se i focením přírody. Co v ní fotíte nejraději?

V přírodě fotím nejraději sopky. Etna a Stromboli jsou sopky, které zobrazuje moje první kniha “ Sicílie – Liparské ostrovy”. Fotografoval jsem různé další vulkány: na Havaji erupci sopky Kīlauea, v Danakilské proláklině v Etiopii sopku Erta Ale, v etiopském kráteru Dallol postvulkanické jevy, kde příroda vytvořila díky kombinaci minerálních soli a horkých pramenů krásné usazeninové útvary a tyrkysově zelená jezírka s jedovatou vodou obsahující kyselinu sírovou.

Rád fotím staré stromy, zvláště olivovníky. Ale rád fotografuji i makroobjektivem ranní rosu v trávě, na listech, na pavučinách. Je to pouze rosa, a přece… je název mojí knihy, ukazující svět kapek rosy v louce.

Hodně času trávíte na cestách. Do jaké nejexotičtější země Vás práce zavedla? Nebo kde se Vám líbilo nejvíce?

Exotické jsou třeba Havajské ostrovy, kde jsem fotil moc rád. Již vydanou knihu o nich plánuji ještě rozšířit. Ale žádné místo nepovažuji za nejkrásnější. Na naší planetě je bezpočet krásných míst. Například skalní krajina Meteora v řecké Tesálii, nebo fantastické skalní věže u Göreme v Turecku. To jsou jen příklady tisíců dalších úchvatných krajin naší Země. Neopakovatelný je ostrov Bali, kde žijí milí lidé vyznávající balijský hinduismus, jejichž každodenní život je doslova prostoupen náboženskými rituály.

Pojďme ke koním. Jak jste se k focení koní dostal?

První koně, které jsem fotil, byli haflingové pasoucí se při západu slunce v tyrolských horách. Uchvátili mě svým vzhledem, svými krásnými světlými hřívami a ocasy a hnědými těly. V tu chvíli mi došlo, že koně jsou skvělé fotografické téma.

Které koně fotíte nejraději? Které plemeno Vás nejvíce při focení uchvátilo a čím?

Moc se mi líbí například andalusané, arabové s nádherně utvářenými těly a černí frízové. Ale krásní jsou všichni koně. Nemohu si vybrat jen jedno plemeno, které by mi bylo nejmilejší.

Ale zajímali mě i divocí, třeba camargští koně. Fotil jsem je ve stádu, jak bojují o klisny a dominanci, běžný život ve stádě, páření, porody. S nimi jsem strávil hodně času. Krásní jsou i koně Převalského, ty jsem fotil se svou ženou v pustě Hortobágy v Maďarsku.

Má focení koní nějaká specifika?

Focení koní má specifika. Když jsem s fotografováním koní začínal, přečetl jsem si několik knih o životě a chování koní.  Důležité je mít při fotografování trpělivost, koně nerušit, nespěchat, čekat na to, co se zajímavého  stane. Když fotograf o chování koní hodně ví, může předvídat co se ve stádě stane a být připraven vyfotografovat zajímavé situace. Navíc je potřeba mít dobrou fyzickou kondici, protože někdy je třeba běhat, nadběhnout koním, aby měl fotograf dobrý úhel pohledu pro snímek koní v pohybu.

Fotíte koně ve volnosti. Vnímáte je jako součást krajiny?

Neuvažuji nad tím, jestli fotím krajinu s koňmi nebo koně s krajinou. Mám rád obojí: zajímavé obrazy koní z blízka, kde  příroda je doplněk nebo úplně chybí, jindy koně doplňují obraz krajiny.